Jdi na obsah Jdi na menu
 


K O N C O V K Y

Dámské koncovky - elementární

a)     Kontroluje-li král slabší strany pole proměny, jsou pokusy o výhru zbytečné. Pouze při odříznutém králi slabší strany se můžeme vážně pokusit o výhru.

b)    Dosáhne-li střední pěšec sedmou řadu, vyhraje silnější strana vždy, leda že by mohla slabší strana okamžitě remizovat věčným šachem.

c)     Pokud nepostoupil středový pěšec až na sedmou řadu, nemůže postup na tuto řadu vynutit. Pokusy o výhru váznou především proto, že soupeřova dáma může účinně napadat z obou stran krále, který se schovává u pěšce.

d)    Jezdcovým pěšcem můžeme postoupit až na sedmou řadu, při správné obraně však nedocílíme jeho proměnu. Slabší strana se brání šachováním, vazbou … Obránce dosáhne ½ jen tehdy, má-li dostatek času umístit příznivě svého krále – daleko od pěšce. Při bílém pěšci g7 držet krále poblíž pole a1 nebo a2.

e)     Postup střelcovým pěšcem až na sedmou řadu je velice obtížný, ale kromě výjimečných případů ho můžeme uskutečnit. Střelcoví pěšci jsou tedy jediní, kteří zpravidla zaručují výhru.

f)      Věžový pěšec může vyhrát jen ve výjimečných případech. Je v dámských koncovkách nejhorší.

Dámské koncovky – s více pěšci.

Čím více pěšců, tím větší je šance na uplatnění vlastního volného pěšce. Také dvojice pěšců na druhém křídle výrazně zvyšuje možnost uplatnění volného pěšce, dokonce i věžového. S pěšcem navíc na jednom křídle záleží výhra na tom, zda je vlastní král dostatečně krytý. Stojí-li pěšci na jednom křídle, nestačí většinou převaha 1 pěšce k výhře. Při převaze 2:1 jsou pokusy o výhru téměř marné, také při převaze 3:2 nebo 4:3 se slabší strana může ubránit.

Při složitějších dámských koncovkách s více pěšci na obou stranách bychom měli dbát následujících zásad:

a)     Dáma by měla hrát aktivně

b)    Vlastní král by měl být skryt. Jen je-li další postup přesně propočten = král do útoku.

c)     Slabí pěšci, kteří mohou být napadnuti dámou jsou vážnou slabinou.

d)    Jsou-li na šachovnici volní pěšci, daleko postoup. volný pěšec je velmi silný, zpravidla pak už nezáleží na materiální převaze pěšců.

Dáma proti věži a pěšcům.

a)     Věž spolu s pěšcem tvoří obrannou zónu, kterou D+K většinou nemohou překonat.

b)    Král silnější strany nemůže vstoupit do hry, protože musí blokovat postouplého volného pěšce.

Věžové koncovky.

1.     V + P  proti V: Může-li král slabší strany obsadit pole proměny, je partie remis. Obsazení pole proměny zajišťuje slabší straně remis – musí jen obsadit věží 1.řadu. Musíme-li opustit pole proměny (kvůli matu), musí se král vydat na kratší stranu šachovnice, věž musí stát co nejdále od soupeřova krále, aby mohla co možná nejúčinněji dávat boční šachy.

·        Slabší strana remizuje i v postaveních, ve kterých její král musí opustit pole proměny, proti pěšci na 6.r., pokud její král stojí na kratší straně šachovnice a věž je vzdálena alespoň 3 sloupce od soupeřova pěšce.

·        Nemůže-li věž dosáhnout hoto příznivého postavení, nesmí bránící se strana připustit průnik pěšce na 6.ř., musí se bránit – věž za pěšcem.

·        Při odříznutém králi se snažíme věží stát také co nejdále od pěšce. Nejlepší obranou je však „horizontální odříznutí“ krále silnější strany.

·        Věžový pěšec je nejslabší.

Věž má stát vždy za volným pěšcem a nikoliv před ním, ať je to vlastní nebo soupeřův pěšec.

2.     V + 2P proti V

Většina postavení je pro silnější stranu vyhr. Dva spojení volní pěšci podporovaní vlastním králem zajišťují výhru. Při osamělých pěšcích je remis často možná jsou-li na obou křídlech, když alespoň jeden je věžový a figury sil. Strany nestojí výhodně.

3.     Věžové koncovky s více pěšci

Má-li jeden hráč 2 spojené volné pěšce a soupeř 1 vol. Pěšce, je partie pro silnější stranu obvykle vyhraná, může-li postavit svoji věž aktivně za soupeřova pěšce.

Při 2 izolov. vol. pěšcích proti 1 vol.pěšci jsou vyhlídky na remis mnohem větší. Stojí-li slabší strana dostatečně aktivně není výhra obvykle možná, ledaže by byly oba pěšci daleko postoupilí. Správná metoda obrany spočívá ve většině případů v tom, že vyměníme 1 pěšce a remis ubráníme správným postavením našeho krále proti zbylému pěšci.

Při 2 pěšcích proti 1 pěšci na jednom křídle jsou vyhlídky na výhru minimální s výjimkou případů, ve kterých je král odříznut od svého pěšce. Dokonce ani odříznutí krále slabší strany na poslední řadě nestačí při koncovce 3:2 pěšcům k výhře. Můžeme vyhrát jen je-li č.král oddělen od svých pěšců a proto je nemůže účinně bránit, nebo při pěšcích e,f,g  proti pěšcům f,h pokud pěšci sil.strany postoupily již daleko a figury této strany stojí aktivně. V koncovkách 4:3 pěšcům na jednom křídle má velká význam znalost postavení 3:2 pěšcům. Jediná šance silnější strany spočívá v tom, vynutit vyhranou koncovku 3:2 (e,f,g:f,h), při správné hře se to nemůže podařit a proto je také tato koncovka remis. Často se setkáváme s postavením, ve kterém mají obě strany stejný počet pěšců na jednom křídle a jedna strana má volného pěšce na druhém křídle. Zde je rozhodující postavení věže. Podaří-li se postavit věž za vlastního vol.pěšce, je partie zpravidla vyhraná. Naopak je-li věž slabší strany aktivní (může se postavit za pěšce) jsou šance na remis vysoké.

Střelcové koncovky.

Stejnopolní střelci.

a)    S+P proti S:

Tato končí remízou, může-li král slabší strany zabránit pěšci v postupu.

b)    S+2P proti S

Tato je obvykle vyhraná. Při spojených volných pěšcích vynutíme výhru obvykle snadno – pěšce stavíme buď vedle sebe, nebo na pole opačné barvy než je střelec (blokáda králem je tím vyloučena). Krom blokády je ještě další případ, ve kterém je výhra při stejnopol. střelcích a 2 spoj.vol. pěšcích těžká – je-li jeden z pěšců věžový a jeho pole proměny má jinou barvu než pole, po kterých tahají oba střelci. Se 2 osamělými pěšci je vynucení výhry rovněž obvykle snadné, také zde je jedinou výjimkou věžový pěšec se „špatným polem proměny“.

c)     Střelci s pěšci na obou křídlech

Strategické výhody: dobrý střelec, aktivní král, vzdálený volný pěšec, materiální převaha.

Materiální výhoda: Převaha jednoho pěšce zpravidla nestačí k výhře jsou-li pěšci na jednom křídle. Výhra je možná obvykle jen tehdy, je-li soupeřův pěšec zablokován na poli barvy střelce. Jsou-li pěšci rozloženi na obě křídla, vyhlídky na výhru se značně zvyšují (vniknutí krále na jedno křídlo). Při více pěšcích na obou křídlech je výhra poměrně snadná, pokud je pěšec navíc „zdravý“, tzn. Vede-li k vytvoření vol.pěšce.

Plán výhry v takových postaveních:

·        Centralizace K a S

·        Vytvoření vol.pěšce z pěšcové majority a jeho postup

·        Pokusí-li se soupeř vol.pěšce blokovat střelcem, nabízí mu sil.strana výměnu střelce, což vede ke zrušení blokády a dalšímu postupu.

·        Blokuje-li slabší strana vol.pěšce králem, pronikne silnější strana králem na opačné křídlo (případně s obětí vol.pěšce) a dobude tam soupeř.pěšce.

Často může slabší strana udržet postavení tím, že rozestaví své P a S tak, aby vytvořila zónu neprůchodnou pro soupeřova krále.

Větší aktivita krále může mít rozhodující význam.

Vzdálený vol.pěšec: Jeho výhoda ve figurových koncovkách je v tom, že se slabší strana musí vyhýbat přechodu do pěšec. koncovky.

Nestejnopolní střelci:

Při uplatňování spojených volných pěšců musíme dávat pozor ba to, aby pěšci nebyli zablokováni na polích opačné barvy než je barva polí soupeřova střelce. Při postupu pěšců stavíme pěšce buď vedle sebe nebo na pole barvy soupeřova střelce.

a)    2 spojení volní pěšci:

·        Postavení s oběma P na 6.ř.jsou téměř vždy vyhraná, ledaže jeden z pěšců je věžový.

·        Při P na páté řadě může slabší strana vynutit remízu, když je její střelec příznivě postaven a sice tak, že jednoho z pěšců napadá a současně kontroluje pole před soused.pěšcem, samozřejmě za předpokladu, že král je pod pěšci.

·        Postavení s P na 5.řadě, ve kterých slabší strana nemůže dosáhnout tohoto příznivého postavení střelcem, jsou vyhraná, je-li alespoň jeden z pěšců střední.

·        Při méně postoupilých pěšcích se musí slabší strana snažit umístit svého střelce správně, než pěšci překročí 5.řadu.

·        Nestojí-li král slabší strany přímo před pěšci, je postavení obvykle vyhrané, remízové možnosti jen tehdy je-li jeden z pěšců věžový.

b)  2 osamělí pěšci

Jsou silnější než spojení pěšci, pokud jsou od sebe vzdálení o víc než jeden sloupec a není-li žádný z nich „špatný“ věžový pěšec.

     Nevyhrávají v případech:

·        Pěšci stojí tak nepříznivě, že nejbližší pole, na které musí vstoupit, leží na jedné úhlopříčně, kterou kontroluje soupeřův střelec.

·        Dvojice P a+d (e+h) nevyhraje, když soupeřovy figury stojí dobře.

·        Dvojice pěšců b+e (d+g) nevyhrají, má-li pole proměny jezdcového pěšce stejnou barvu jako pole soupeřova střelce.

·        Dvojice pěšců b7+f5 (b6+f4, b5+f3), ve kterých soupeřův střelec blokuje b-pěšce a král f-pěšce, vzniknou tu zóny neprůchodné pro soupeřova krále.

c)          Pěšci na obou stranách

Převaha dvou pěšců obvykle stačí k výhře, jsou-li pěšci na obou křídlech. Až na výjimky vyhrajeme pozici s nestejnopol.střelci a se dvěma od sebe vzálenými vol.pěšci proti jednomu vol.pěšci. Dva osamělí volní pěšci jsou často dost silní, aby se prosadili proti 2 spojeným, ale blokovaným pěšcům. Převaha 1 pěšce na křídle, při vyrovnaném počtu pěšců na opačném křídle, obvykle k výhře nestačí. Často můžeme ubránit remis i proti 2 vol.pěšcům (zablokovaným), na jednom křídle, je-li na druhém křídle vyrovnaný počet pěšců. Jsou-li pěšci na jednom křídle, nestačí téměř nikdy převaha jednoho pěšce k výhře, často jsou i 2 pěšci navíc málo, může-li soupeř postavit účinnou blokádu. Je-li na obou křídlech více vol.pěšců, má rozhodující význam okolnost, zda střelec může zabránit všem soupeřovým pěšcům v postupu z jedné úhlopříčny, či nikoliv. Počet volných pěšců má při tom menší význam.

Jezdcové koncovky.

a)    J+P proti J

Výhru můžeme vynutit jedině tehdy, je-li král slabší strany odříznut, tedy neovládá-li pole proměny.

Pokud již pěšec dosáhl 7.ř. a pokud stojí soupeřův král stranou, můžeme vždy vynutit výhru poměrně snadno. Obtížnější problémy vznikají, nepostoupil-li pěšec tak daleko.

Je-li pěšec ještě méně postoupilý, spočívá správná metoda jeho uplatnění obvykle v tom, že se pokusíme získat co nejvíce prostoru, abychom ztížili soupeřovu jezdci cestu k poli proměny.

Ovládá-li  král slabší strany pole proměny, je výhra možná jen výjimečně – můžeme-li krále zahnat, a to obvykle matovými hrozbami.

b)    J+2p proti J

Dva volní pěšci vyhrávají v jezdcových koncovkách vždy, ledaže by byli tak exponováni, že by to vedlo ke ztrátě jednoho z nich.

Se dvěma spojenými volnými pěšci vynutíme výhru velice snadno, kdouli krytí a podporováni vlastním králem, v tom případě musíme dávat pozor pouze na to, aby soupeř nemohl při postupu pěšců odevzdat svého jezdce za oba pěšce. Obtížné jsou pouze případy, ve kterých je král silnější strany vzdálen. V nich je mnoho remízových možností.

Dvojpěšec v jezdcovkách zaručuje výhru, pokud se nejedná o věžového dvojpěšce. Metoda výhry: „Postupujeme předním pěšcem, podporovaným králem a jezdcem, přičemž jsme připraveni tohoto eventuálně odevzdat, pokud to bude spojeno s výměnou jezdců, přitom musíme dávat pozor na to, abychom ve vzniklé pěšcovce obsadili kritická pole zbývajícího pěšce“

c)     jezdcovky s pěšci na obou stranách

Převaha 1 pěšce stačí k výhře, jsou-li  pěšci pouze na jednom křídle? Převaha 2:1 nebo 3:2 neslibuje výhru, ale při převaze 4:3 silnější  strany zpravidla vyhraje.

Jsou-li pěšci obou stran na jednom křídle  v rovnováze a jedna strana má volného pěšce na druhém křídle, je vítězství zpravidla jisté, musíme však hrát pozorně, protože jezdci mohou způsobit mnohá překvapení.

I v jezdcovkách znamená vzdálený volný pěšec zřetelnou výhodu.

Střelec proti jezdci.

1)     Střelec je silnější v postavení otevřeného charakteru s pěšci na obou křídlech.

2)     Stejně velký má účinek střelec tehdy, jsou-li soupeřovy pěšci zablokováni na polích jeho barvy.

3)     Jezdec je silnější při „špatném střelci“ soupeře.

4)     Jezdec je velmi aktivní, má-li zajištěno centralizované postavení, které nemohou kontrolovat soupeřovy pěšci ani soupeřův střelec.

a)    S+P proti J

Tato končí remízou, může-li král slabší strany ovládnout bezpečně pole před pěšcem. Jedinou výjimkou je je-li jezdec chycen.

Čím dále pěšec postoupil, tím větší jsou vyhlídky na výhru. Při pěšci na 7.ř. jsou remízová postavení řídká.

Jezdec má často problémy i proti méně postoupilému pěšci.

b)    J+P proti S

Zde je ještě těžší vynutit výhru. Střelce můžeme těžko postavit do nevýhody tahu. Je-li soupeřův král dostatečně vzdálen, můžeme použít následující plán výhry: „ Obsadíme jezdcem pole, na němž přerušíme působnost střelce po úhlopříčně, a tím umožníme postup pěšci. Největší šance při tom jsou při věžovém pěšci, protože zde má střelec vždy jen jednu úhlopříčku k obraně. Krom věžového pěšce je pro střelce v této koncovce velmi nebezpečný také jezdcový pěšec“.

Naproti tomu při střelcovém pěšci musí být odstup soupeřova krále velký, aby byla výhra možná.

c)     S+2P proti J

Dva spojení volní pěšci vyhrávají skoro vždy, pokud nejsou blokováni, téměř automaticky.

Ještě nejsložitější je případ, ve kterém je jeden z pěšců věžový se „špatným“ polem proměny (oběť jezdce za jezdcového pěšce)

Také osamělí pěšci vynutí výhru snadno.

Relativně obtížnější případ vzniká, když pěšci stojí blízko sebe, odděleni jen jedním sloupcem.

Také při větší vzdálenosti mezi pěšci (což je lepší), je třeba hrát přesně – jezdec je „taktická“ figura.

d)    J+2P proti S

Se dvěma spojenými volnými pěšci vyhraje silnější strana vždy, může-li zabránit blokádě pěšců, tzn. s pěšci, kteří stojí vedle sebe a jsou podporováni králem. Zde musíme být při postupu pěšců opatrní. Správné je tu důsledné uplatňování pravidla, dle kterého se pěšci mají stavět na pole téže barvy jako pole, po kterých se pohybuje střelec. Avšak musíme zabránit oběti střelce za oba pěšce.

Postavení, ve kterých jsou pěšci blokováni na polích opačné barvy jsou velice často remízová.

Vzhledem ke krátkonohosti jezdce se nejsnáze uplatňují osamělí pěšci, oddělení pouze 1 sloupcem, avšak remíza je zde pouze výjimkou.

e)     Pěšci na obou stranách – výhoda pro střelce

Střelec může zastavit soupeřova pěšce, ale zároveň také kontrolovat prostor kolem vlastního pěšce.

Nejsnáze vyhraná jsou postavení, ve kterých má strana se střelcem věžového pěšce.

V koncovce s jedním volným pěšcem na každé straně má velký význam, zda střelec může zastavit soupeřova pěšce a podporovat vlastního pěšce z téže úhlopříčny. Tato okolnost je důležitější než okamžité zastavení soupeřova pěšce.

Naopak stolí-li všichni pěšci blízko sebe, může jezdec výtečně zastávat své obranné fce a dokonce vyrovnat i soupeřovu materiální převahu.

Převahu pěšce při pěšcích na jednom křídle můžeme obvykle uplatnit jen při dodatečné poziční výhodě sil. Strany.

Silnou zbraní v boji S:J je vzdálený volný pěšec, zvláště jde-li o věžového pěšce. Výhoda střelce je i v možnosti manévrovat.

f)      Pěšci na obou stranách – výhoda pro jezdce

V případech, ve kterých jsou buď pěšci blokováni na polích barvy střelce – „špatný střelec“ – a také tehdy, když se uplatňují taktické možnosti.

Jezdec v mnohých případech umožňuje dosáhnout vítězství při pěšcové majoritě 3:2, nebo dokonce 2:1, obvykle však jen tehdy, jsou-li pěšci blokováni.

g)    Výhoda dvojice střelců

Uplatnění této výhody:

·        Zaženeme soupeřova jezdce z centrálních polí (většinou vhodnými tahy pěšci) – zisk většího účinku svých figur.

·        V příhodném okamžiku můžeme zjednodušit hru výměnou a zvolit přechod do koncovky, která při dané pěšcové struktuře slibuje největší vyhlídky na úspěch, tedy buď do koncovky S:S nebo S:J.

Věž proti lehké figuře.

a)    V+P proti S

Se středním pěšcem je výhra obvykle jednoduchá.

Střelcový pěšec na 6.řadě nevyhrává, pokud soupeřův střelec kontroluje pole před ním a zároveň může zabránit průniku krále. Černý musí zabránit jen dvěma věcem:

·        Aby bílý nepostoupil na 7.řadu

·        Aby bílý pronikl svým králem na g6 nebo e6, aniž by ihned byl zahnán šachem střelce.

U věžového pěšce je vhodné nepostupovat pěšcem předčasně, neboť v mnohých případech jsou postavení, ve kterých pěšec polovinu šachovnice remízová.

b)    V+P proti S+P

Mají-li oba hráči volného pěšce, vyhrává silnější strana většinou snadno.

Při blokovaném postavení pěšců si musíme všimnout této remízové možnosti, když střelec napadá soupeřova pěšce, je výhra obvykle vyloučena, protože k obraně pěšce je připoután buď král nebo věž.

Při blokovaném pěšci, kdy ho nemůže střelec napadat: „Zatlačit slabšího krále na 1. řadu a potom manévrem věže a krále vstoupit až na nejvzdálenější pole, pak se svým králem vrátit a obětí kvality za pěšce přejít do vyhrané pěšcovky.

c)     V proti S+2P

Obvyklá je remis.

Při spojených volných pěšcích je rozhodující otázka, jak daleko pěšci postoupili. Pokud nepřekročili polovinu šachovnice a pokud stojí slabší král před nimi, je partie remis.

Správná metoda obrany při překročení pěšců přes polovinu je převedení věže za pěšce.

Stojí-li pěšci na 6. řadě – je výhra zpravidla zajištěna.

Je-li slabší král poněkud vzdálen od pěšců, je zpravidla remis vyloučena.

S osamělými pěšci je výhra možná jen tehdy, když pěšci postoupili daleko.

d)    V proti S a několik pěšců na obou stranách

Se 2p na jednom křídle na obou stranách se lze poměrně často zachránit:  Černý střelec brání bílému králi v průniku do černého postavení.

Při 3p na obou stranách na jednom křídle takové remízové možnosti už nejsou k dispozici.

Při větším a vyrovnaném počtu pěšců na obou stranách jsou remízové šance velmi nepatrné.

e)     V+P proti J

Je-li silnější král v kontaktu s pěšcem, vynutí výhru obvykle snadno.

Remízové možnosti jsou vynímečně.

f)      V+P proti J+P

Podobně jako u střelce je zde postavení s blokovanými pěšci remíza tehdy, když jezdec napadá soupeřova pěšce a chrání prostor kolem svého pěšce.

g)    V proti J+2P

Zde je obrana snazší než proti S+2P. Věž udrží remízu i proti 2 spojeným volným pěšcům na 6. řadě, stojí-li aktivně za pěšci.

h)    proti J, několik pěšců na obou stranách

Při pěšcové rovnováze a s pěšci na jednom křídle silnější strana zpravidla vyhrává.

Pěšci na obou křídlech jsou ještě příznivější pro silnější stranu.

i)       V proti 2 lehkým figurám

Věž a dva spojení volní pěšci zpravidla vyhrají proti 2 LF, ledaže by slabší strana měla dvojici střelců.

Při dvou osamělých pěšcích se dvě figury zpravidla ubrání, ledaže by pěšci byli daleko postoupilí.

Při stejném počtu pěšců vyhrávají 2 figury téměř vždy, jsou-li pěšci na obou křídlech.

Při stejném počtu pěšců na jednom křídle (1-3) končívá partie remízou za předpokladu, že pěšci slabší strany nejsou exponováni.

Koncovky se 2LF +P proti V jsou vyhrané téměř vždy.

Jedinou výjimkou při materiálu S+J+P proti V jsou postavení s věžovým pěšcem a střelcem, který neovládá pole proměny.

Také při správném střelci nejsou postavení s věžovým pěšcem jednoduchá – slabší strana má patové možnosti.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA